V Háji žijí lidé!

08.04.2015 09:30

 


Vážené čtenářky a čtenáři Ledečského zpravodaje,

ani se mi nechce věřit, že je to již celý rok, co jsem nastoupila do Domova Háj na pozici ředitelky.

Ředitel má řídit, to je jasné, ale jak? Vše se dá dělat dobře, špatně anebo jen tak, aby to bylo. Pro mne je základním předpokladem dobrého řízení hluboké poznání: prostředí, klientů, zaměstnanců, vztahů mezi nimi, systému jako celku.  A tak jsem ten svůj první rok působení věnovala prioritně tomuto procesu. A k  jakému zásadnímu poznání jsem dospěla?  

V Háji žijí lidé!  S mentálním či kombinovaným postižením, ale pořád jsou to v prvé řadě lidé, kteří chtějí mít domov tam, kam je jejich život „zavál“, mít své materiální zázemí, soukromí, kamarády, vyžití ve volném čase, slavit svátky, narozeniny, těšit se na Vánoce, dovolenou, …

A na nás všech ostatních je, abychom jim umožnili být součástí společnosti a ne stát na jejím okraji. Ať již v přeneseném významu či v našem případě doslova.

Nejvíc mě však po tom náročném roce poznávání mrzí jedno: v Háji žije 74 klientů (dalších 6 v samostatném bydlení ve Světlé nad Sázavou), ale veřejnost zná cca 5 z nich. Pět z osmdesáti, kteří se vzhledem ke svým vyšším pohybovým i mentálním dovednostem samostatně pohybují jak v okolí budovy domova, tak i např. v centru města Ledče. Nechvalně nás pak prezentují oslovováním veřejnosti s prosbou o drobné, cigarety, kávu atd. Získáváme pak nálepku jako celek, ale co s tím?  

Tento celospolečensky rozšířený jev nelze odstranit či alespoň zmírnit jinak než změnou chování ne těch, kdo oslovují, ale především těch, jež jsou oslovováni. My jako organizace nevychováváme děti, nemůžeme zakazovat, dávat domácí vězení, nejsme ani kompetentní k jakékoli formě pokutování a dalším restrikcím. My vytváříme pokud možno domov pro lidi s hendikepem, podporujeme je tam, kde to potřebují, ale na okolní zdravé společnosti je pak vytváření těch pomyslných hranic únosnosti.

 Mnohokrát jsem zažila (a vy jistě také) situaci, kdy oslovený zdravý člověk našim klientům dal ochotně to, oč si žádali, někdy dokonce i bez vyzvání a s pocitem, že udělal dobrou věc.  Ale opak je pravdou! Přesně tyto momenty  naše uživatele podněcují k tomu, aby dál a velice čile aplikovali takové jednání u dalších zdravých lidí, a to logicky v přímé závislosti s „mírou úspěšnosti“. A čím více je těch, kteří tento jev svou neuváženou „štědrostí“ prohlubují, tím více je pak i těch, pro něž je potom stejná pozornost našich klientů nepříjemná, obtěžující a v mnohých dokonce až vyvolává pocit strachu.

Ale teoreticky si společnost jako taková sama vytváří zákonitosti, jakási interní pravidla hry, která se potom pro ni ukazují jako destruktivní a nechtěná. Jinými slovy: „Máme, co jsme chtěli“.

O plnohodnotný a důstojný život obyvatelů našeho domova se stará v rámci velice kvalitní podpory státu a zřizovatele Kraje Vysočina řada šikovných zaměstnanců. Klienti mají zajištěnu pestrou stravu, ubytování, zdravotní péči, podporu při všech potřebných činnostech. Jediné, co je pro ně nedostupné z hlediska jejich finančního omezení, je dosáhnout na takové nadstandardní záležitosti jako návštěvy kulturních akcí, jet na výlet, dovolenou, dojít si do restaurace na večeři, …

Hospodaří sice s malým rozpočtem, ale i tak si sami šetří na oblečení, drobné spotřební předměty, vánoční dárky, zařízení do svých pokojů (pokud jim nevyhovuje stávající erární), vesměs tak, jako běžní občané. Pokud ovšem díky tomu, že kouří větší množství cigaret, než na které mají, cítí potřebu oslovovat ostatní spoluobčany, nelze jim „svobodu pohybu a slova“ zakazovat a nekonečné domluvy přeci jen časem ztrácí na své účinnosti. 

Většina obyvatel Domova Háj není moc vidět. Buď jim to neumožňuje jejich zdravotní stav anebo třeba i finanční možnosti, jak jsem se již zmiňovala. Tráví hodně času v dílnách a vyrábějí moc hezké výrobky z keramiky, pedigu, pletou košíky z proutí, šijí polštářky, pracují i v prádelně, na zahradě, uklízejí.

Je také spoustu těch, kteří nás podporují: Město Ledeč nad Sázavou svou vstřícností a poctivým přístupem v roli opatrovníka téměř 30 našich klientů, firma Clipet s. r. o. tím, že na nás myslí při vyřazování vzorníků a zbytků látek. Dále divadelní spolek Lucerna Vilémovice zve naše klienty na svá povedená a velice příjemná ochotnická představení, divadelní spolek Mimochodem, Molekul o. s. a mnoho dalších. Všem těm, kteří dokáží v dnešní společnosti nahlížet na lidi jakkoli sociálně oslabené s pochopením, ale bez pocitu lítosti, přistoupit k nim jako k partnerům bez nadřazenosti, těm všem moc děkuji a přeji dál otevřenou mysl a srdce. Vydržte, stojí to za to!

Ing. Dana Pajerová, ředitelka Domova Háj

(Ledečský zpravodaj, duben 2015)